PŘÍNOS HOSPODÁŘŮ MO
Každá rybářská organizace má za povinnost ustanovit rybářského hospodáře, který má na starost zarybňování revíru, vede evidenci o hospodaření, o dosaženém hospodářském výsledku na revírech na kterých organizace hospodaří.
Má na starosti rybářskou stráž, zpracovává sumarizaci úlovků, vede statistiky, shání dodavatele ryb na zarybnění revírů, neustále si musí doplňovat poznatky z oblasti rybářství a ichtyologie. Noční můrou mu je případná ekologická havárie na revíru. Tak to je pouze zlomek práce rybářského hospodáře. Pokud má organizace to štěstí, že má vlastní rybochovné zařízení má tento šťastlivec ozábavu postaráno. Tento výčet práce by měl připomenout řadovému členovi, jakou porci starostí dostal tento člověk na záda, když byl členskou schůzí navržen a schválen.
S uvedením do funkce to vše začíná. Školení v některé z rybářských škol zakončené zkouškami, převzetí dekretů revíru, zarybňovacího plánu a veškeré agendy, schůze výboru, setkání s rybářskou stráží, nastavení pravidel, brigády…To ale nestačí. Chce to něco navíc. Zajistit kvalitní násadu pro revír. A to je kámen úrazu. Co je kvalitní násada? Co rybář, to názor. Někdo si chce jen zachytat, někdo si chce nějakou tu rybu odnést, dalšímu to je celkem jedno, ten stejně odnese, co chytí atd. atd. Někoho dvoukilogramová ryba nezajímá: Strčte si ji do …, já chci pořádnou rybu, uříznu hlavu, ocas a co mi zbude? Někdo ryby ortodoxně pouští, někdo vezme na co má „nárok“. Nezavděčíte se.
Hospodář musí přemýšlet, co revíru prospěje, co nikoliv. Pomáhají mu zkušenosti jiných hospodářů, starších a zkušených rybářů, statistiky hospodaření, které sám vytvořil, nebo které obdržel ze Svazu a v neposlední řadě vlastní rozum a zkušenosti. Pokud chce mít v revíru dostatek ryb velkých, musí do vody dodat dostatek ryb malých. Velká ryba je odlovena, malá dorůstá a nahrazuje ji/pokud to stihne-predátoři, „rybáři“…/. Místní organizace na přerostlé, trofejní kousky nemívají finanční prostředky. A protože zarybňovací plán určuje hospodáři počet ryb, které musí nasadit, je jasné, že cena za takové ryby by byla neúnosná. Příklad… do revíru se nasadí 1000 kaprů o hmotnosti podle zarybňovacího plánu o hmotnosti okolo 1 kg a běžné ceny 50 Kč/kg. Dělá to 50000Kč. Nyní přímou úměrou dosadíme tří respektive pětikilogramovou rybu a jsme na 150000 a 250000 Kč, což snad hovoří za vše. Ne všichni jsou ale chápaví. Nicméně i ti méně chápaví přinášejí do organizace peníze, práci a je nutné uspokojit i je. A tak hospodáři přibývají další vrásky. Vysvětlování, argumenty, přesvědčování a to většinou vše nadarmo. To je věčný koloběh, ale je to vlastně jednoduchá matematika. Nasadíme 800 kg kapra o průměrné hmotnosti 2 kg, vyjde nám 400 kusů kapra. Pokud máme na revíru „rybáře“ schopné odnést 100-120 kaprů ročně a je-li takových víc a organizace o 200 členech má takové „lovce“ aspoň dva, co vychází v průměru na ostatní? Těžkou palbu kritiky vydrží jen silní jedinci, ale jak se s ní vyrovnat? Podporu musí hospodář nacházet nejen ve výboru MO, ale i od členů MO, kteří jsou schopni a hlavně ochotni naslouchat. Těch ale bohužel není mnoho. Na druhou stranu jsou fajn rybáři, kterým udělá radost každá volná chvilka u vody, a radují se z každého záběru. Velikost ani druh ryby pro ně není rozhodující. Ale i tady je problém. Jsou spokojeni, ale mlčí. Jsou ve stínu těch, kteří jen kritizují …Dáváte málo ryb…dáváte malé ryby…nenasadily jste ryby... Křiklouni jsou a budou, ale pozor na přílišné znevažování práce dobrovolných rybářských hospodářů MO. Hospodáři svojí práci konají ve svém volném čase a ruku na srdce, asi nikdo z nás organizaci nevěnuje tolik času, jako právě oni. Odměna hospodáře je malá. Jde o povolenku a nějaká odměna za zpracování sumářů. Takže kolegové važme si práce těch, kteří pracují pro nás a pro naše revíry.
